Život nás často volá k čemusi, co jen málokdo dokáže přesně pojmenovat.
Někdy máme pocit, že své životní poslání musíme najít jako odpověď na nějakou velmi těžkou hádanku. Ale pravda je mnohem jednodušší. Životní poslání není odměna za náš výkon. Také nepřichází na povel a už vůbec se nedá vynutit.
Je to spíše tiché světlo, které začne svítit uvnitř nás, když se zastavíme a dovolíme si slyšet, co se nám naše duše tichounce snaží říct. A možná právě proto tolik lidí říká: „Já nevím, kam mám jít.“ Protože duše nevolá křikem. Volá pocitem. A moderní člověk zapomněl cítit. Jedno vím ale dobře! každý, kdo se pravidelně obrací dovnitř, nakonec to své vnitřní světlo najde.
Jak najít životní poslání: vždy je potřeba začít tam, kde se nejvíce cítíme být sami sebou.
Často si myslíme, že své poslání musíme vymyslet. Jenže poslání se nevymýšlí. To se poznává. A poznává se tehdy, když se vrátíme do svého středu. Tam, kde v nás žije naše vnitřní rodina.
- Vnitřní žena ti šeptá intuici.
- Vnitřní muž ti dává odvahu konat.
- Vnitřní dítě ti ukazuje, co je skutečně tvé.
A když si tyto tři hlasy začnou společně rozumět, míst aby se neustále o něčem dohadovaly, vznikne klidný vnitřní prostor, ve kterém se ti ukáže tvé životní poslání. .
Někdy je ale tvá nová cesta zacloněná starými bolestmi. V takovém případě je dobré začít tam, kde se duše cítí zraněná. V tom případě je lepší se podívat na můj článek, který ti může být inspirací Jak se uzdravit z traumatu.
Osobní příběh: Jak Marie našla své světlo
Chci ti vyprávět příběh, který mi zůstal hluboko v srdci.
Před časem za mnou přišla žena jménem Marie. Byla úspěšná, pracovitá, oblíbená, a přesto měla často pocit absolutní marnosti. Vyprávěla mi, jak celý život dělá to, co se má, co se očekává, co je správné. Ostatní ji oceňují a ona si toho váží, ale šťastná není.
„Nevím, kdo vlastně jsem,“ řekla mi jednou se slzami v očích.
„Jestli jsem vůbec někdy slyšela svůj vlastní hlas.“
Začaly jsme spolu pracovat. Pomalu se vracela do svého nitra, k vnitřnímu dítěti, které celé roky čekalo na její pozornost. A jednoho dne mi vlastně jen tak úplně mimochodem řekla:
„Já bych chtěla malovat. Vím, že jsem stará s tím začít, ale v mládí mě to moc bavilo. Jenže když jsem šla na vysokou, na malování mi nezbýval čas, tak jsem ho hodila za hlavu.“
Probraly jsme to spolu do hloubky. Upozornila jsem jí na to, že možná právě tady se skrývá její největší bolest a současně i její největší potenciál. Sama to sice ještě necítila jako podstatné, ale začala o tom alespoň přemýšlet. A pak začala skutečně malovat. Nejprve nesměle, pak s větší odvahou. Po půl roce mi poslala fotografii svého prvního obrazu. Byl něžný, jemný, jako by to byla dotek její vlastní duše. A já věděla, že se Marie našla.
Ne proto, že začala malovat. Ale proto, že konečně slyšela sama sebe.
Když hledání poslání otevře staré rány
Je dobré vědět, že cesta k životnímu poslání někdy uvolní vzpomínky a pocity, na které už jsme dávno zapomněli. Může to být bolest, kterou jsme potlačili. Může to být chaos v duši. Dokonce chvíle, kdy máme pocit, že se všechno hroutí. A přitom to často není zkáza, ale přerod.
Hledání poslání nás totiž vede k pravdě. A pravda někdy, před tím než nás osvobodí, bolí.
Někteří lidé si v tomto období prošli i tím, čemu říkáme psychospirituální krize. Je to období, kdy se duše ozývá tak intenzivně a hlasitě, že mysl člověka to dokáže jen velmi stěží zvládnout. Pokud se tě toto téma týká nebo se chceš dozvědět víc, může ti pomoci tento článek – Psychospirituální krize.
Životní poslání a smysl života: Dvě cesty, které se nakonec spojí
Smysl života je něco, co se nedá držet v rukou, ale velmi intenzivně ho můžeš pocítit v srdci. A když začne být zřetelnější, začne se z duše do mysli pomalu vynořovat i naše poslání. Je to jakoby se propletla dvě vlákna jednoho tkaniva. Možná už sis všiml, že smysl se rodí vždy tam, kde tvoje duše ožívá. Například když se zamiluješ. Zpočátku dává smysl všechno, protože v tu chvíli jsi intenzivně ve spojení se svým srdcem. Pokud chceš ale i v této oblasti jít poněkud hlouběji, než jen do prosté a často spíše naivní zamilovanosti, může ti pomoct tento článek – Jak najít smysl života.
Úkoly životního poslání: Co nás má naše duše naučit?
Každé poslání s sebou nese určité náročnější úkoly. Někteří je vnímají jako tresty osudu, ale tak to rozhodně není! Jde o pozvání k růstu. A každý růst vždy provází překonávání překážek, jejichž hlavní náplní je překonávání sama sebe. Jsou to zkoušky, které tě mají naučit:
- víc si důvěřovat,
- stát si za sebou,
- dovolit si tvořit,
- uzdravit vztahy, které tě dlouho bolí,
- nebo konečně opustit roli, kterou sis v dětství nasadil jako masku, abys přežil.
Pokud tě táhne téma vlastního růstu a síly, může ti být inspirací i tento článek –
Jak posílit sebevědomí.
Kdy poznám své životní poslání? Když se v sobě naučím rozeznávat svou vnitřní rodinu.
Jednotliví členové vnitřní rodiny mají každý své vlastní cíle. Zraněné vnitřní dítě chce bezpečí, vnitřní žena lásku a vztahy, vnitřní muž touží po svobodě a poznání. A ještě je tu božské dítě – vyšší Já – tvůrce, které si chce hrát a tvořit.
Své životní poslání člověk pozná tehdy, kdy dokáže ve své vnitřní rodině vytvořit harmonii. Vnitřní klid vzniká za předpokladu, jestliže mají členové vnitřní rodiny naplněné své potřeby. Každý člověk, muž i žena, ke smysluplnému životu potřebuje bezpečný domov (zraněné vnitřní dítě), láskyplné vztahy (vnitřní žena) a možnost poznávat svět (vnitřní muž). Pokud jsou takto všechny naše vnitřní části zajištěny, naše vyšší Já nám prozradí, kde najdeme své životní poslání.
Když se životní poslání dotýká duchovní roviny
Někdy se hledání životního poslání přirozeně propojí s duchovním růstem. Člověk najednou cítí, že ho volá něco jemnějšího, hlubšího, co přesahuje každodenní život. A právě tehdy začíná růst. Samozřejmě, že už ne směrem nahoru, ale směrem dovnitř.
Duchovní růst není o tom být „lepší“ nebo „duchovně vyspělejší“. Ale být pravdivější k vlastní duši. Mnoho lidí popisuje, že když začali kráčet k tomu, co je skutečně volá, začali také vnímat synchronicity, intuitivní vedení a hlubší napojení.
Pokud tě zajímá, jak se tato cesta může vyvíjet, mrkni na článek – Jak dosáhnout duchovního růstu.
Jak poznám své životní poslání: Pět jemných, ale spolehlivých vodítek
1. Vzrušení spojené s klidem
Ne adrenalin. Ale pocit „ano, to jsem já“.
2. Náhody, které přestávají být náhodami
Synchronicity jsou jazyk duše.
3. Tělo, které otevírá hrudník, ne stahuje žaludek
Tělo pozná cestu dřív než mysl.
4. Vztahy, které tě vedou k růstu
Pokud jdeš správně, tvé vztahy se začnou měnit.
Více zde:
Životní poslání a vztahy: Když duše volá po změně
Jedna věc, kterou vidím znovu a znovu je, že když se člověk začne přibližovat svému poslání, často se mu promění vztahy. Někdy se prohloubí. Jindy se musí uzdravit. A někdy se i rozpadnou, protože už nejsou v souladu s novou energií člověka.
Je to přirozené. Duše, která roste, už nemůže zůstávat v prostředí, které ji táhne zpět.
Pokud je tvá cesta spojena s napětím doma nebo chceš pochopit, proč se některé rodinné dynamiky znovu otevírají, může ti pomoci tento text – Problémy v rodině.
Poslání a děti: Co nás učí na vlastní cestě
Mnoho lidí mi říká, že svůj směr začali nacházet až díky dětem. Děti nás učí být pravdiví. Děti nás učí být přítomní. A hlavně nám ukazují, kde jsme se kdysi sami vzdálili svému vlastnímu světlu.
Někdy se člověk díky dítěti znovu spojí se svými dary. Jindy si uvědomí, že nechce, aby jeho dítě žilo v zajetých vzorcích, které on sám žil celý život. A právě tím se probouzí chuť najít vlastní cestu, své pravé poslání.
Pokud tě téma dětí a rodičovství zajímá hlouběji, může pro tebe být užitečný tento článek – Výchova dětí.
Životní poslání není cíl. Je to návrat k sobě.
Tvé poslání už v tobě je. Nečeká na to, až budeš připraven. Čeká jen na to, až se k sobě přiblížíš natolik, abys ho uslyšel. A možná právě dnes uděláš první krok.
Až budeš mít chuť pokračovat v cestě, může tě dále vést i tento článek –Osobní rozvoj.
Z celého srdce ti přeji, ať je dnes ten den, kdy uděláš první, sice nesmělé, ale o to pravdivější, krůčky na cestě k sobě sama!