Příběh o tom, co zůstává pod povrchem
Jakub za mnou přišel, protože si uvědomil, že sice nemá problém seznámit se se ženou a prožívat s ní první romantické chvíle, ale jakmile se vztah začne prohlubovat, ztrácí zájem. Hlubší intimita v něm vyvolávala neklid, který si neuměl vysvětlit. Je to pohledný, inteligentní muž, který si v mládí užíval pozornost žen, ale dnes už by rád založil rodinu. A právě díky tomu zjistil, že není schopen trvalého vztahu.
V našich rozhovorech se vrátil ke svému dětství. Jeho matka tehdy procházela těžkým rozchodem s otcem a bolest řešila alkoholem. Často na Jakuba emočně útočila – ne ze zloby na něj, ale z vlastní bezmoci. Jako malý chlapec nevěděl, jak s jejími emočními výbuchy naložit, a tak se naučil nic necítit.
Vytvořil si hluboký vnitřní program: „Když se žena rozpláče nebo rozzlobí, musím se stáhnout. Emoce jsou nebezpečné.“ Dnes je jeho matka spokojená, žije s novým mužem, a i s Jakubem má hezký vztah. Ale staré trauma v něm zůstalo a projevuje se jako neschopnost unést blízkost i vlastní city.
Shrnutí pro ty, kteří chtějí porozumět tématu v krátkosti
- trauma nevzniká jen při velkých tragédiích
- často se rodí v tichu – z pocitu, že jsme zůstali sami se svým strachem, vinou či bezmocí
- uzdravení není o zapomnění, ale o návratu k sobě
- každé uzdravení je návratem k síle, která v nás nikdy nezmizela
- pomáhá, když se naučíme znovu cítit, přijímat a být přítomní
Jak vám mohu pomoci s uzdravením traumatu
Na individuálních konzultacích pomáhám lidem:
- porozumět tomu, co v nich trauma skutečně znamená
- rozpoznat, odkud přichází – z vlastního života nebo z rodové linie
- znovu se spojit s tělem a emocemi
- proměnit bolest v porozumění a sílu
- najít nový vztah k sobě i k životu
Každý člověk má v sobě schopnost se uzdravit. Já jen pomáhám vytvořit bezpečný prostor, ve kterém se to může stát. Během své dvacetileté práce s lidmi jsem slyšela nespočet hluboce lidských příběhů. Každý z nich mi znovu připomíná, že trauma není konec příběhu, ale začátek návratu domů – k sobě, ke klidu a k životní síle, která v nás nikdy nezmizela.
Co je trauma – když se část duše odpojí, aby člověk přežil
Mnoho lidí si klade otázku, co je trauma. Není to jen dramatická událost, ale především okamžik, kdy jsme ztratili pocit bezpečí. Tělo ztuhne, srdce se uzavře a mysl vytvoří obranné mechanismy. Zvenku pokračujeme dál, ale uvnitř se něco zastaví.
Často až po letech zjistíme, že stále reagujeme na svět jako malé dítě, které kdysi potřebovalo pomoc a útěchu. Trauma se nemusí týkat jen bolesti. Někdy vzniká i z dlouhodobého tlaku, odmítání nebo přetížení.
Tyto prožitky pak někdy dost zásadně a především negativně ovlivňují naše rodinné vztahy. A nejen to, také způsob, jak komunikujeme s partnerem či dětmi, a dokonce i jaký máme vztah sama k sobě.
Mnozí lidé ke mně přicházejí až ve chvíli, kdy si uvědomí, že jejich opakující se
problémy v rodině nejsou již únosné a nevidí žádné řešení. Často pak společně objevíme nepříjemnou avšak uzdravující pravdu, že mnoho konfliktů není o druhých, ale o dávno zapomenutých zraněních, která si nesou uvnitř. sebe.
Typy traumat – viditelná i tichá zranění duše
Rozlišujeme různé typy traumatu:
- jednorázová trauma – vznikají po konkrétní události (nehoda, rozchod, ztráta)
- vývojová trauma – formují se v dětství, když nám chyběla jistota, láska nebo přijetí
- vztahová trauma – vznikají, když jsme byli vystaveni nepochopení, manipulaci či opuštění
- transgenerační trauma – neseme bolest, která nepatří nám, ale našemu rodu
Tichá traumata bývají ta nejhlubší. Nevidíme je, protože se stala dávno a už jsme na ně zapomněli nebo jsme je dokonce hned vytěsnili. Když se však naučíme naslouchat svému tělu i emocím, začneme je rozpoznávat ve způsobu, jak reagujeme, milujeme a tvoříme.
Uzdravení traumatu má navíc hluboký dopad i na další generace.Když rodič v sobě vyléčí staré bolesti, přestává je nevědomě předávat svým dětem. Začíná je vnímat jinýma očima, s větším pochopením, respektem a citlivostí.
Tak se proměňuje i samotná výchova dětí, která přestává být snahou o kontrolu a stává se prostorem, kde dítě může svobodně růst v lásce a důvěře.Uzdravený dospělý tak nepředává bolest, ale klid. A to je jeden z největších darů, jaký může svým dětem dát.
Jak se uzdravit z traumatu – návrat k sobě, který mění celý život
Jak se uzdravit z traumatu není o snaze zapomenout, ale o schopnosti znovu se spojit se sebou. K uzdravení pomáhá dech, ticho, kontakt se zemí a přijetí toho, co jsme kdysi museli potlačit. Velmi účinné jsou i techniky vnitřního ztišení, například pravidelná meditace. Naučit se jak meditovat není v dnešní době vůbec žádný problém.
Návodů je kolem nás nepřeberné množství. Trauma se často pojí s dlouhodobým odpojením od emocí. Proto při uzdravování využívám i prvky své vlastní metody Vnitřní rodina, která pomáhá člověku porozumět svým vnitřním částem – vnitřnímu dítěti, vnitřnímu muži a vnitřní ženě. Když se tyto části znovu propojí, energie, která byla uzamčená v bolesti, se promění v sílu.
Takové uzdravování je přirozenou cestou, kterou se dnes vydává stále více lidí a dostala již ustálený název – osobní rozvoj. Skrze něj se člověk učí chápat, proč určité situace přitahuje a jaké dary si v sobě nese. Někdy se může proces uzdravování dotknout i období psychospirituální krize, kdy se naše staré rány již chtějí zacelit, aby měl člověk sílu vstoupit do vyššího stavu vědomí.
A jak se člověk postupně uzdravuje, mění se i jeho vztahy – v práci, doma i ve společnosti.
Zdravější vztah k sobě přirozeně zlepšuje pracovní vztahy a otevírá cestu ke zlepšení týmové spolupráce, protože uzdravený člověk dokáže naslouchat, komunikovat i tvořit s větší lehkostí.
Uzdravení z traumatu je návratem k vlastní hodnotě
Když se člověk opravdu dotkne svých zranění a dovolí si je uzdravit, promění se i jeho vztah k sobě. Z místa, kde dříve cítil vinu, stud nebo prázdnotu, se začne rodit klid, síla a jistota.
Tímto procesem přirozeně stoupá i jeho sebevědomí. Už není založené na výkonu nebo uznání, ale na vnitřním pocitu, že má hodnotu prostě proto, že je. Mnozí lidé mi po uzdravení popisují, že poprvé v životě cítí, že stojí pevně sami v sobě.
Naučili se, jak posílit sebevědomí ne skrze snahu být lepší, ale tím, že se znovu spojili se svou vnitřní pravdou. A právě tehdy se v jejich životě začínají dít zázraky – vztahy se harmonizují, tělo se uvolňuje a duše se zklidňuje. Často se potom cítí být připraveni na mnohem hlubší změny a začnou si klást bytostné otázky. Zprvu jak najít smysl života a později zcela přirozeně také jak dosáhnout duchovního růstu.